Ideál krásy je v každém z nás hluboce zakořeněn jako vzpomínka na dokonalost, ze které jsme vzešli. Prvotní stav dokonalosti jsme dobrovolně opustili, abychom jej mohli prožívat jako ideál, který máme ve své představě či paměti a mohli se k němu kdykoliv vracet a ztotožnit se s ním.
Krásu nelze zapomenout podobně jako lásku a svobodu. Tento trojstav se nedá rozdělit. Tvoří jednotný celek, který je naší podstatou a nezbytností pro štěstí a spokojenost. Stane se, že když onemocní jedna část, uvadá celek a tak ani jeden z těchto tří stavů bytí nemůže existovat bez dalšího. Ve vztahu jsou jedním.

Ve své podstatě je hmotnost symbolická sraženina či následek počátečního velkého výbuchu a zrození života. Není nikoho, kdo by neměl zasazenu v sobě vzpomínku na tento počáteční stav.