KINESIOLOGIE II
Autorka: Ivana Baxová     Vyšlo dne: 10. 5. 2001

"A především bychom měli žít stále v dobrém rozpoložení a odhánět všechny deprese a pochybnosti. Je třeba si připomínat, že tohle do naší bytosti nepatří, protože přirozenost lidské duše je radost a štěstí" --- E. Bach

Vykročili jsme do nového milénia a před námi je další z dvoutisícovek. Záleží jen na nás, jaký bude výstup. Můžeme jít lehce, s úsměvem sledovat broučky v trávě, poslouchat zpěv ptáků, radovat se ze zázraků země i z nádherné nekonečnosti nebe. Můžeme také vzdychat, bát se, že nedokážeme dosáhnout cíle, zalézt do "spacáku" a trápit se, že nám nikdo nepomůže. Můžeme se také rozhodnout zvládnou to, podat ruce "malým a slabým" a přes odřená kolena a trochu bolesti se rychle vydat k cíli. Máme úžasnou moc VOLBY.... Když se nám zdá, že cestu nezvládneme, je dobré se poradit, nalézt pomoc. Kineziologie je jednou z terapeutických oborů, který může pomoci, aby jste si dokázali pomoc sami.

Paní Zdena se už dlouho necítí dobře. Pobolívá ji často hlava, žaludek a trápí ji bolesti páteře. Vyšetření u lékaře neukázalo žádné závažné změny, lékař jen konstatoval, že její problémy souvisejí pravděpodobně se stresem.

V zaměstnání byla Zdena spokojená, ale v partnerském vztahu se necítila šťastná. Její manžel přicházel domů unavený, plný negace a problémů a Zdena musela zvládnout jeho problémy, zaměstnání i péči o dvě děti.

Při práci s Barometrem chování, který je úžasným barometrem našich problémů, svalový test ukázal, že se cítí osaměle, nemilovaná, opuštěná. Tyto hluboce ukryté emoce vyvolávají na úrovni vědomí hněv, vztek, podráždění - které Zdena potlačuje, aby doma byl klid. Kineziologické vyšetření svalů vychází z předpokladu, že naše problémy se promítají do našeho pohybového aparátu - zablokované svaly vypovídají o tom, kde v těle je nerovnováha. Cílem kineziologického odblokování je rovnováha na všech úrovních obnovit (jak na fyzické, tak emocionální, mentální rovině). Pak je člověk lépe vybaven na střetnutí se stresem.

U Zdeny se objevily bloky v některých svalových skupinách, které souvisejí s oblastí žaludku a žlučníku. Bolesti žaludku, problémy s trávením úzce souvisely se stresem, který Zdena prožívala v partnerském vztahu. Dlouhodobě potlačovala agresi - hněv, vztek, "stáhla" se do sebe. V těchto situacích je běžné i to, co se Zdeně stávalo - byla podrážděná, někdy i vzteklá na své děti. Zdena zapomněla, jaké to je být uvolněná, být sama sebou, být živá, aktivní - aktivně zdolávat překážky.

Kineziologické odblokování pomohlo odstranit blokády v těle, ale zároveň dává prostor pro psychoterapeutickou práci v oblasti mentální a emocionální. Člověk, který prochází tímto procesem, má šanci "rozkrýt" své vztahy nejen s partnerem, ale i s celou rodinou a pak se soustředí na své "vzory chování", pocity, které si přinesl z minulosti, na svá nevyřešená traumata.

Zdena vyrostla spolu se sestrou v rodině s velmi autoritativním, silně dominantním otcem. Její tatínek se velmi pracovně angažoval a také si zakládal na svém profesionálním úspěchu. S těmi, které měl doma, ovšem spokojený nebyl. Jeho žena byla nevýrazná, submisivní, ustrašená - svou nespokojenost s ní jí dával najevo, ponižoval ji a zesměšňoval ji. Také se Zdenou a její sestrou nebyl dost spokojený, nic neudělaly dobře, byl nespokojený s jejich výkony ve škole i s jejich schopnostmi.

Zdena se tatínka bála, cítila napětí, jak jen tatínek přišel domů. Vzpomíná si, jak si v duchu říkala, že tatínkovi dokáže, že je dobrá. Ale i když se snažila, tatínek jí nikdy nepochválil, nebyl spokojený.

Zdena úspěšně ukončila střední školu, absolvovala vysokoškolské studia a začala stejně úspěšně profesionální kariéru. Jen v partnerských vztazích se jí nedařilo. Každý kluk, který se sní sblížil, brzy ze vztahu "utekl". Zdena se přitom tak snažila, aby jí její partneři obdivovali a uznávali!

Nakonec se přeci jen vdala, brzy se jí narodily děti. Jen to, po čem toužila, nepřišlo. Láskyplný vztah partnera, uznání, podpora.

Ve věkové regresi se vrátila do doby, kdy jí bylo 6 let. Seděla s rodinou u večeře, tatínek se zlobí, že "bryndá" a dává jí facku, až se jí ponoří obličej do polévky. Tatínek přidává, nadává jí. Maminka mlčí, sestra pláče. "Panebože, kde jsem vzal takové dítě. Vždyť je to úplný pitomec!" volá tatínek.

Zavírá Zdenu do pokojíčku, ta pláče, je nešťastná a zároveň cítí nenávist k tatínkovi. Jak dobře zná tyto pocity i v partnerském vztahu. Po terapeutické práci s vnitřním dítětem se uvolňuje. Tu šestiletou holčičku si vzala "do péče", ve své představě si ji oblékla, vzala jí do cirkusu a koupila jí obrovskou panenku, po které tolik toužila. U večeře trochu lumpačily a "nacákaly" spoustu vody v koupelně. Pak si holčičku posadila na klín a pomazlila se s ní. Potom jí holčička mohla seskočit z klína, poskakoval si a kolíbala panenku. Zdena s úsměvem řekla, že je jí jasné, že toto šťastné a veselé dítě se přece v dospělosti může cítit stejně. Některé psychologické koncepce hovoří v této souvislosti o citových mapách, dříve než dospějeme na základě našich zkušeností s lidmi. Do toho se promítají i zkušenosti minulých generací - dítě často "přebírá" problémy, které nezvládli vyřešit jeho předci.

Vzpomeňte si Na Zdeninu submisivní maminku - její matka jí zemřela , když byla ještě malá holčička. Tatínek se znovu oženil a jeho nová partnerka děvčátko nepřijala, postarala se však, aby i pro otce bylo nepřijatelné. Zdena se po zpracování svých traumat a vytvoření nových vzorců chování může se zcela jinými pocity podívat na svou cestu do budoucnosti... nejpodstatnější změna se odehrála hluboko v ní. "Jsem teď daleko aktivnější, své negativní pocity jsem schopna nahlas vyjádřit. S manželem jsem snad poprvé v životě byli schopni komunikovat o tom, co od sebe navzájem očekáváme a jak by se měl utvářet náš vztah.

Musím přiznat, že ho to zaskočilo, ale pro mne bylo nesmírně důležité zjištění, že ani on se mnou nebyl šťastný." V této chvíli se otevírá prostor pro další terapii, ale zejména prostor pro další práci partnerů, na vlastním seberozvoji. Potíže se žaludkem, bolesti hlavy jednoznačně ustoupily. Děti si změny chování maminky všimly - na všech obrázcích, které malují, se maminka usmívá.

Ivana Baxová